Investovat sám sebe

Jak již bylo zmíněno výše, aspekt „investování se" není tak snadné vysvětlit. Nicméně se o to pokusím na příkladu: řekněme, že daná situace je následující - přijdu domů a jsem velmi unavená a nejprve si potřebuji chvilku odpočinout. Můj partner - nebo moje dítě - se na mě ale těšilo a chce být se mnou, chce se se mnou například mazlit. V této situaci investování se znamená jen říct, že si teď zrovna potřebuji odpočinout, protože jsem unavená a chci si na chvíli lehnout, a mohu nabídnout, že můžeme něco podniknout společně později.

Tím, že jasně řeknu, co já potřebuji, vyšlu svému protějšku následující signály:

• Dokážu se o sebe postarat a ty se nemusíš snažit přijít na to, co by mi teď mohlo udělat dobře.
• Můžeš se spolehnout na to, že moje nabídka na společně trávený čas bude upřímná.
• Říkám, proč teď nechci uspokojit tvou potřebu, a myslím to upřímně. Nemusíš si lámat hlavu nad tím, jestli s tebou není něco v pořádku, nebo dokonce, že jsi udělal něco špatně, a proto s tebou nechci být.
• Uznávám tvoji potřebu za oprávněnou, i když ji teď nechci naplnit.

A pro mě a pro celou situaci má tato cesta smysl, protože:

• šance na splnění mých přání se výrazně zvyšuje,
• je jen málo prostoru pro nedorozumění, protože jsem čitelná v tom, o co mi jde.

Komunikace je jasná a vše, co s touto situací souvisí, je tak mnohem snazší objasnit.

V protikladu k tomu je to, co jsme zvyklí dělat. Protože se z té které situace chceme nějak vykroutit. Protože nechceme druhého člověka odmítnout, i když pro nás zrovna ted’ není možné mu vyhovět. 

K tomu obvykle používáme jednu z následujících 2 strategií:

• snažíme se nějakým způsobem přání druhého člověka naplnit, ale ve skutečnosti tomu moc nedáváme - možná dokonce vědomě či nevědomě bojkotujeme to, v co on svým přáním doufal. Výsledkem je podivná energie, kterou druhá osoba cítí, ale nedokáže ji přímo pojmenovat, a vzniká vnitřní odloučení.
• snažíme se druhému jeho přání rozmluvit a poukázat na vnější okolnosti, obecné zásady a podobně, tj. snažíme se ho nějak přesvědčit, že jeho přání není vhodné a že si to musí uvědomit - a pokud jsme opravdu pod tlakem, tak i poukážeme na to, že by to přece měl vědět, tj. vyčítáme mu to nebo se v něm snažíme vzbudit špatné svědomí.

V obou strategiích - a v mnoha dalších, které nás ještě napadnou - neřešíme přiměřeně potřeby své, ani potřeby druhého člověka: Nekomunikujeme upřímně a jasně, a tím se od toho druhého oddělujeme. V důsledku toho pro nás může v budoucnosti být obtížné najít k sobě zase cestu.

Poznámka: Situace, v nichž je pro nás obtížné investovat se, tj. projevit své potřeby, často ukazují na hlubší problém, s nímž se ve svém životě potýkáme. Může být velmi užitečné věnovat tomu pozornost, abychom se dostali ke kořenům této překážky v nás.